Památník Antonína Dvořáka

ve Zlonicích

Barokní špitálek na jižním konci Zlonic byl v roce 1954 péčí tehdejšího "Vlastivědného kroužku Zlonicka" zrekonstruován a přeměněn na Památník Antonína Dvořáka. Vybavení bylo získáváno postupně z depozitářů jiných památkových objektů, od Českého hudebního fondu i od soukromých dárců.
Památky z osobního majetku Antonína Dvořáka daroval mistrův syn ing. Otakara Dvořáka. Jsou soustředěny v takzvané Dvořákově síni. Návštěvník zde uvidí úmrtní lože, taktovku, učebnici pro kapelníky z roku 1739, šperkovnici, kuřáckou soupravu i zrcadlo z bytu Dvořákových v Žitné ulici v Praze.
V hlavním sále Památníku jsou vystaveny doklady o bohaté hudební tradici našeho městečka i část regionální historie.
V roce 1984 byla zpřístupněna vedlejší původně církevní budova, takzvaná Varhaníkovna a v ní zrekonstruováno obydlí Antonína Liehmanna, Dvořákova zlonického učitele, který rozvíjel jeho hudební talent. O vybavení Liehmannova bytu se zasloužili hlavně zloničtí občané. Fotografický materiál věnovali potomci Antonína Liehmanna a jeho dcery Terinky - Dvořákovy první lásky - rodina Wollnerova, Čapkova a Tichotova. Od roku 2020 je i tento objekt majetkem městyse Zlonice.
V přístavbě varhaníkovny, bývalé učebně, se od roku 1994 nachází pamětní síň zlonického rodáka Eduarda Ingriše, hudebního skladatele, cestovatele a mořeplavce, který od roku 1947 až do své smrti v roce 1991 žil v USA. Jeho trampská píseň "Teskně hučí Niagara" se zpívá u táboráků stále.
Za léta existence památníku bylo zorganizováno stovky různých tematických výstav, koncertů komorní hudby a besed, výchovných koncertů a soutěží dětské umělecké činnosti.
Bohatý notový archiv využívají ke studiu nejen naši, ale i zahraniční badatelé.